hygiena
Osobní hygiena a účesy doby vendelské
I. Úvod
Z písemných pramenů
vztahujících se k době vikinské víme, že
Skandinávci dbali o svůj zevnějšek více než
ostatní Evropané.
Každé ráno si česali své vlasy, jednou
týdně se myli a často měnili oblečení. Již přes
tisíc let je ve skandinávských jazycích
sobota označována jako „koupací den“ (stsv. laugardagr; nor. a dán. lørdag, švéd. lördag). Je však
otázkou, zda byla hygiena dodržována stejným
způsobem i před rokem 800 a zda můžeme říci, že se zvyklosti
doby vikinské etablovaly již v době vendelské. K
potvrzení takové myšlenky by bylo třeba
datailně prozkoumat ikonografický materiál obou epoch a
porovnat ho. Z archeologického hlediska můžeme pouze
konstatovat, že předměty obou období vykazují mnoho
podobností.
Mluvíme-li o hygieně raných obyvatel
Skandinávie, o nichž nemáme žádné
písemné zprávy, jsme omezeni na
příliš specifickou oblast denního života.
Čerpáme hlavně z archeologických nálezů,
které mohou být ve formě artefaktů
používaných při osobní hygieně (nůžky, pinzety
apod.) anebo předmětů (např. zlaté fólie a destičky
helem), které zobrazují lidské postavy.
Přímé či nepřímé důkazy o hygieně
musíme považovat za indicie vysokého postavení,
neboť hygiena, která zahrnovala používání
hřebenů, ušních lžiček a pinzet, je časově
náročná a mohly si ji dovolit zejména elity.
II. Hygienické potřeby
Při zkoumání ženských hrobů
doby vendelské a vikinské obecně platí, že jsou v
nich častěji obsaženy hygienické předměty než v mužských
hrobech. Tyto předměty si nositelky věšely na své brože,
aby pak byly kdykoli po ruce a aby zároveň plnily funkci ozdoby.
Protože šlo o nejvýraznější část
ženského oděvu, staly se brože společně s korálky,
hygienickými potřebami a například klíči odznakem
ženské moci, která se vztahovala zejména ke
správě o hospodářství. V mužských hrobech
dominují především zbraně, ačkoli
hygienické potřeby můžeme najít v pohřebních
výbavách rovněž. Lze však pochybovat o tom, že je
muži nosili viditelně a využívali jejich estetické funkce
jako šperku. Je pravděpodobné, že byly nošeny
například v brašnách na opascích.
Břitvy
Nejstarší břitvy ze Skandinávie
pocházejí z doby bronzové. Ačkoli pro dobu
vendelskou
jejich zastoupení v archeologickém materiálu
chybí, byly
kontinuálně používány a svědčí o nich
nepřímé důkazy.
Hřebeny
Hřebeny byly
jedním z nejdůležitějších hygienických
potřeb a jsou dokladem péče o vlasy. Jejich funkce je
estetická i praktická - vlastník si pomocí
hřebenů upravoval vlasy (viz sekce Účesy),
a zároveň mohl odstraňovat nepříjemné vši.
Materiálem je nejčastěji paroh nebo kost, což je důvod, proč se
často nacházejí ve fragmentech. Hřebeny
vendelského období jsou jednostranné
skládané nebo dvoustranné
jednodílné. Oboustranné skládané
hřebeny a pouzdra se nenacházejí.
Hřeben se skládá ze střenek (čili těla
hřebenu), zubových destiček a nýtů. Nýty byly z
různých materiálů, např. na Gotlandu má 75%
skládaných hřebenů bronzové nýty a
zbylých 25% nýty železné (Rundkvist, 2003, str.
68). Střenky měly nejrůznější tvar a profil (viz obr. č. 5)
a byly zdobeny řezbou, pomocí kružidla
nebo runovými nápisy, jako například na
hřebeni z norského Setre.
Hřebeny se nacházejí v
mužských i ženských hrobech. V hrobech z Vendelu a
Valsgärde jsou poměrně vzácným předmětem, jeden z
mála hřebenů byl nalezen například v hrobu Vendel III
(Jennbert, 2011, str. 164) a Valsgärde 8 (Arwidsson, 1954, str.
92). Vyjma těchto lokalit však hřebeny patří mezi
časté součásti pohřebních výbav jak v
pevninském Švédsku, tak na Gotlandu, kde hřebeny v
některých lokalitách představují druhý
nejčastěji nalézaný předmět (Rundkvist, 2003, str. 68). Hřeben
byl nalezen také ve skandinávské pohřební
lodi ze Salme v Estonsku (Tvauri, 2012, str. 91).
Obr. č. 1: Chronologická klasifikace hřebenů z období
stěhování národů a doby vendelské dle
B. Petré. Převzato z Ljungkvist, 2003, str. 267.
Poznámka:
1 - profily zubových destiček, 2 - tvary hřebenů, 3 - profily střenek, 4-6 - zdobící prvky
|
Obr. č. 3: Hřeben z lokality Hallvede na Gotlandu. Převzato z internetových stránek švédského Národního historického muzea.
Poznámka:
Hřeben z kosti nebo parohu.
Střenka je při delší straně zdobena třemi
rovnoběžnými linkami, u krajů dvěmi skupinami
příčných linek. Velikost: délka 15,8 cm,
šířka 4,8 cm
|
Nůžky
Není překvapením,
že se v době vendelské užívaly výlučně
pružinové nůžky, které se skládají ze dvou
čepelí spojených obloukem. Měly opět estetickou i
praktickou funkci - mohly se využívat na
stříhání vlasů, vousů a nehtů, ale také
jako krejčovská potřeba ke stříhání
textilií.
Stříhání nehtů bylo v
severské mytologii odůvodněno přesvědčením, že nehty
zemřelého mohou poskytnout stavebný materiál
zkázonosné lodi Naglfar („Nehtová
loď“). Tato představa se však explicitně objevuje až v
Eddě Snorriho Sturlusona (cca 1220), přičemž nejstarší
výskyt jména této lodi se datuje do 1. pol. 9.
století, což nás částečně může vést k
domněnce, že podobná představa existovala i v době
vendelské, zvláště přihlédneme-li k faktu,
že může jít o součást indoevropské tradice
(Lincoln, 1977, str. 360-1).
Nůžky jsou v hrobech doby vendelské
častým předmětem. Byly nalezeny v hrobech Vendel I, Vendel III,
Vendel VII, Vendel X, Vendel XII, Valsgärde 6 a Valsgärde 8.
Výlučným materiálem pro jejich výrobu bylo
železo. Co se týče jejich velikosti, délka se pohybovala
okolo 20 cm. Kupříkladu nůžky z hrobu Vendel VII jsou
dlouhé 210 mm a jejich oblouk je široký 35 mm
(viz. sbírka švédského Národního historického muzea).
obr. č. 4: nůžky z hrobu valsgärde 6. převzato z arwidsson, 1942, taf. 35.
poznámka:
jedná se o typ nůžek, kterými se stříhaly ovce.
společně s nimi byly nalezeny i pozůstatky dřevěného pouzdra, ve
kterém se nůžky uchovávaly. velikost: délka cca
27cm, šířka oblouku 2,5 cm (arwidsson, 1942, str. 79-80).
|
obr. č. 7: nůžky z hrobu valsgärde 8. převzato z arwidsson, 1954, taf. 32, nr. 415 a.
poznámka:
velikost: 26,5 × 4,2 × 2,3 cm (arwidsson, 1954, str. 92).
|
obr. č. 8: nůžky z hrobu vendel i. převzato z stolpe a arne, 1912, pl. x., fig. 1.
|
pinzety
v hrobech vendelské se objevují i
jiné hygienické potřeby, jako například pinzety.
pinzety se v archeologickém materiálu
nacházejí už od doby bronzové (sköld, 2012,
str. 69). dochované pinzety vendelského období
byly vyrobeny z železa a bronzu. Často jsou opatřeny kroužkem, za
který je bylo možné pověsit. byly nalezeny
například v hrobech valsgärde 6 a valsgärde 8.
jedná se o velmi malé předměty s velikostí okolo 5
cm.
jejich funkce není
jednoznačná. „mnoho
archeologů se domnívá, že tak malé pinzety
sloužily jako toaletní
potřeby k vytrhávání obočí a vlasů, k čemuž
byly určitě v některých
případech používány, ale nikoli ve všech.
pinzety podobné těm, které
byly nalezeny v hrobech doby vikinské, byly například
objeveny ve středověkých
klášterních areálech v dánsku a
švédsku, a ty bezpochyby sloužily jako
lékařské nástroje.“ (steffensen, 1966-69, str.
195)
obr. č. 9: Železná pinzeta z hrobu valsgärde 8. převzato z arwidsson, 1954, taf. 32, nr. 418.
poznámka:
velikost: 6,8 × 0,9 × 0,7 cm (arwidsson, 1954, str. 92).
|
Obr. č. 10: Bronzová pinzeta z hrobu Valsgärde 6. Převzato z Arwidsson, 1942, Taf. 36, Nr. 399.
Poznámka:
Velikost: 5,1 × cca 0,8 × 0,5 cm, průměr kroužku 0,8 cm (Arwidsson, 1942, str. 98).
|
Obr. č. 11: Zdobená pinzeta z hrobu Vendel I. Převzato z Stolpe a Arne, 1912, Pl. X., Fig. 1.
|
Ušní lžičky
Ušní lžička byla nedílnou
součástí ženských toaletních setů.
Dochované lžičky jsou vyrobený z bronzu či slitin mědi.
Některé jsou dekorované, což značí, že mimo
praktické funkce plnily funkci estetickou. Povětšinou
jsou opatřeny kroužkem.
III. Účesy
Přestože jsou zmíněné hřebeny
dostatečným důkazem péče o vlasy, tento druh
archeologických nálezů neposkytuje dostatečnou
výpovědní hodnotu o typech
účesů, které se používaly v době
vendelské. K hlubšímu studiu úpravy vlasů a
vousů je proto potřeba používat jiný typ hrmotných
pramenů, a sice předměty vyobrazující postavy -
zlaté fólie, gotlandské obrazové kameny,
destičky helem s jejich raznicemi a podobné. Před jejich
samotnou interpretací je potřeba připomenout, že jde o
objekty zpravidla náboženské povahy, což se
odráží na vzhledu postav, které mohou být
zidealizované. Jejich vlasy a vousy pak musíme
vnímat jako atributy vysokého
postavení. Tuto sekci můžeme
přirozeně rozdělit na dvě podskupiny - ženské a mužské
účesy.
Průzkumem ikonografického materiálu bylo zjistěno, že
ženský účes zůstával v období 600-900 n.l.
prakticky neměnný (Simek, 2000, str. 470). Nejčastěji zobrazenou
úpravou ženských vlasů, které jsou na
vyobrazeních výhradně dlouhé, je tzv.
irský uzel (angl. Irish ribbon-knot),
který byl splétán v oblasti krku a který
se vyskytuje jak na zlatých
fóliích, tak na obrazových kamenech (Hupfauf,
2003, str. 295). Tvorba
takového účesu je poměrně náročná, a proto
se soudí, že je tento účes indikátorem společensky
vysoce postavené ženy (Gorroňová, 2011, str. 29).
Dalšími možnými úpravami jsou vlasy v
drdolu nebo vlasy rozpuštěné.
 |
Obr. č. 17: Valkýra s rohem na obrazovém kameni z Tjängvide. Převzato z „Tjängvide“.
Poznámka:
Kámen
z Tjängvide
náleží do obrazových kamenů skupiny D,
která se datuje do poloviny či závěru 8.
století (Hupfauf, 2003, str. 193). Žena má
dlouhé vlasy sahající po hýždě. Vlasy jsou
spleteny do irského uzlu.
|
Mužské vlasy, které jsou vždy nošeny
rozpuštěné, na zlatých
destičkách dosahují nejčastěji ramen, ale v mnoha
případech jsou dlouhé pouze po uši (Simek,
2000, str. 470). Tyto účesy odpovídají módě
kontinentálních vládců, u nichž dlouhé
vlasy symbolizovaly moc (Gorroňová, 2011, str. 29). Z
různorodosti mužských účesů můžeme usuzovat, že se, na
rozdíl od neměnných ženských účesů,
úpravy mužských vlasů mnohem více podrobovaly
místním zvyklostem (Gorroňová, 2011, str. 29).
Naše znalosti v oblasti úpravy vousů
jsou značně omezeny uměleckou tendencí tehdejší
doby, která častěji vykresluje postavy z profilu namísto
frontálního pohledu. Na základě dochovaných
vyobrazení můžeme konstatovat, že se velké obliby
těšil knír a bradka.
Pro zajímavost musíme uvést
ještě jednu pozoruhodnost. Po vypálení
lindisfarneského kláštera roku 793 napsal mnich
Alcuin northumrijskému králi Æthelredovi
kritický dopis, v němž považoval za důvod vikinského
útoku jeho hygienu. Král se totiž svým vzhledem
podobal Skandinávcům a zaplétal si do vlasů a vousů
ozdoby. Můžeme tak přinejmenším ke konci doby
vendelské doložit vlasovou dekoraci ve Skandinávii a
Anglii.
Obr. č. 18: Bronzová raznice (matrice) užívaná na
výzdobu destiček helmy. Naleziště Björnhovda,
Torslunda, Öland. Převzato z internetových stránek švédského Národního historického muzea.
Poznámka:
Tento
předmět je datován zhruba k roku 600 n. l. a
znázorňuje muže bojujícího proti postavám v
podobě medvědů, pravděpodobně berserkům (Andrén, 2006, str. 35).
Zřetelně můžeme vidět knír a upravené, kudrnaté vlasy dosahující k
uším. |
Obr. č. 19: Opasková spona z norského Åkeru. Převzato z Hedeager, 2010, str. 112.
Poznámka:
Spona je
datována do 7. století (Franzén, 2009, str.
67). Ve spodní části spony lze vidět stylizovanou
postavu muže, jehož nohy tvoří kančí hlavy. Na jeho
středně dlouhých, rovných, zastřižených vlasech s
pěšinkou je posazena koruna. Vousům dominuje
mohutný knír, zbytek tváře
pokrývá strniště. |
Obr. č. 20: Destička helmy z hrobu Vendel I. Převzato z Stolpe a Arne, 1912, Pl. VI., Fig. 2.
Poznámka:
Na výjevu můžeme spatřit muže
bojujícího proti vlčí postavě. Muž má
vlnité vlasy, které mu spadají zhruba po
uši. Jeho vousy jsou oholené. |
Obr. č. 21: Bronzová destička helmy z hrobu Vendel XIV. Převzato z Montelius, 1905, str. 98.
Poznámka:
Výjev zobrazuje dva muže v
bojové póze. Oba mají tentýž účes -
rovné, za uši sčesané vlasy dosahující ramen. Vousy jsou hladce oholené.
|
IV. Shrnutí a závěr
Zkoumáme-li hygienu doby vendelské,
pak můžeme čerpat z přímých pramenů (archeologické
nálezy hygienických potřeb) nebo nepřímých
pramenů (ikonografické výjevy). Můžeme také hledat
analogie v sousední Evropě nebo porovnávat prameny s
pozdější skandinávskou literaturou. Hygiena byla
výsadou středních a vyšších vrstev.
Mezi hygienické potřeby doby vendelské můžeme řadit
hřeben, ušní lžičky, pinzety, břitvy a nůžky, přičemž se
objevují mužských i ženských hrobech. Tyto
předměty implikují stříhání vlasů a vousů,
stříhání nehtů a čištění
uší.
V. Zdroje
ANDRÉN, Anders. A world of stone : Warrior culture, hybridity, and Old Norse cosmology. In: ANDRÉN, Anders et al.. Old Norse Religion in Long-Term
Perspectives: Origins, Changes and Interactions - An International
Conference in Lund, Sweden, June 3-7 2004. Lund:
Nordic Academic Press, 2006, 33-38.
ARRHENIUS, Birgit. The chronology of the Vendel graves. In: LAMM, J. P. a
H. Å. NORDSTRÖM. Vendel Period studies:
Transactions of the boat-grave symposium in Stockholm.
Stockholm: Museum of National Antiquities, 1981, str. 39-70.
ARWIDSSON, Greta. Valsgärde 6. Uppsala: Almqvist & Wiksells Boktryckeri, 1942, 151 s.
ARWIDSSON, Greta. Valsgärde 8. Uppsala: Almqvist & Wiksells Boktryckeri, 1954, 150 s.
FRANZÉN, Rickard. The image of Loki from Proosa in Estonia: A
Migration Period high status buckle with an elevated circular fastening
plate in the light of similar buckles recovered in Scandinavia. In:
IKAHEIMO, Janne, Antti LAHELMA (eds.). Fennoscandia archaeologica XXVI. Helsinki: The Archaeological Society of Finland, 2009, str. 53-80.
GORROŇOVÁ, Marianna. Zlaté fólie – ikonografická a náboženská analýza. Praha, 2011. Magisterská práce. Univerzita Karlova v Praze, 70 s.
HEDEAGER, Lotte. Split Bodies in the Late Iron Age/Viking Age of Scandinavia. In: REBAY-SALISBURY, Katharina et al. Body Parts and Bodies Whole. Oxford: Oxbow Books, 2010, str. 111-118.
HUPFAUF, Peter R. Signs and symbols
represented in Germanic, particularly early Scandinavian, iconography
between the Migration Period and the end of the Viking Age. Sydney, 2003. Doktorská práce. University of Sydney, 315 s.
JENNBERT, Kristina. Animals and Humans: Recurrent Symbiosis in Archaeology and Old Norse Religion. Lund: Nordic Academic Press, 2011, 272 s.
LINCOLN, Bruce. Treatment of Hair and Fingernails among the Indo-Europeans. In: History of Religions, Vol. 16, No. 4. Chicago: University of Chicago Press, 1977, str. 351-362.
LJUNGKVIST, John. Dating two royal mounds of Old Uppsala –
evaluating the elite of the 6th-7th century in Middle Sweden. In: Archaeologisches Korrespondenzblatt, 38, 2/2008, str. 263-282.
LJUNGKVIST, John. Valsgärde: development and change of a burial ground over 1300 years. In: NORR, Svante. Valsgärde studies. The place and its people, past and present, 38, 2009, str. 13-55.
MONTELIUS, Oscar. Om lifvet i Sverige under hednatiden. Stockholm : P.A. Norstedt & Söner, 1905, 167 s.
RUNDKVIST, Martin. Barshalder 2: Studies of Late Iron Age Gotland. Stockholm: Elanders Gotab, 2003, 101 s.
SIMEK, Rudolf. Rich and Powerful: The Image of the Female Deity in
Migration Age Scandinavia. In: BARNES, Geraldine, Margaret Clunies ROSS
(Eds.). Old Norse Myths, Literature and Society. Proceedings of the 11th International Saga Conference. Sydney: Centre for Medieval Studies, 2000, str. 468-479.
SKÖLD, Katarina. En gård från yngre järnålder i Valla. Linköping: UV Öst, 2012, 95 s.
STEFFENSEN, Jón. Aspects of Life in Iceland in the Heathen Period. In: Saga-Book of the Viking Society, 17, 1966-69, str. 177-205.
STOLPE, Hjalmar a T. J. ARNE. Graffältet Vid Vendel. Stockholm: Beckmans Boktryckeri, 1912, 66 s.
„TJÄNGVIDE.“ Tjängvide image stone. In: Wikipedia: the free
encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-
[cit. 2013-09-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Tjängvide_image_stone.
TVAURI, Andres. The Migration Period, Pre-Viking Age, and Viking Age in Estonia. Tartu: University of Tartu Press, 2012, 384 s.
