Války Sveů a Gautů a jejich následná konsolidace



    O válečných konfliktech, které probíhaly před i v průběhu doby vendelské, získáváme informace výhradně z literárních pramenů, pomineme-li destičky na helmách, jejichž interpretace není dosud jednoznačně vyložena. Z literárních pramenů v tomto článku užijeme především epos Béowulf, dále pak Ságu o Ynglinzích (Ynglinga saga), Zlomek o dávných králích (Sǫgubrot af nokkrum fornkonungum) a Jordanovu Geticu. Je však nutné předem podotknout, že pravdivostní hodnota některých zdrojů, například islandských ság, je snadno zpochybnitelná kvůli časovému odstupu.
    V souvislosti s tím musíme zavést i terminologii, kterou budeme v tomto článku používat, neboť názvy kmenů značně variují vzhledem k různorodosti použitých zdrojů. Následující tabulka shrnuje různé formy názvů. Přidržujeme se počeštěného tvaru staroislandské formy: Gautar → Gautové, Svíar → Sveové. V některých případech nahrazujeme pojem Svéové výrazem Švédové, který v tomto období označuje výhradně obyvatele středošvédské oblasti v okolí Mälarenu.

Námi používaná forma Lokace (viz obr. č. 1) Béowulf Staroislandská
ságová literatura		 Jordanes Moderní švédština
Sveové / Švédové střední Švédsko; okolí jezera Mälaren Sweonas Svíar Suehans / Suetidi Svear
Gautové jižní Švédsko; dnešní Västergötland a Östergötland Gēatas Gautar Gautigothi / Ostrogothae Götar


    Ze všech zdrojů, které máme k dispozici, je patrné, že Gautové a Sveové byly dva nejsilnější kmeny, které se nacházely na dnešním švédském území. Už Jordanes, který zachycuje etnologický stav kolem roku 550 n. l., říká, že Gautové jsou „drsný národ a k válkám nejvíce náchylný“, zatímco Sveové jsou podle něj „známí urostlými postavami, kterými ostatní převyšují“ (Jordanes, 2012, str. 41). Konflikty jsou tak zmíněny pouze implicitně. Pro explicitní zprávu musíme Jordanův spis opustit a přistoupit k dalšímu zdroji, kterým je Béowulf.

Mapa Skandinávie v prehistorickém období.
Obr. č. 1: Mapa Skandinávie se zakreslenými kmeny v prehistorickém období. Převzato z Brink, 2008, str. 91.


Tři války zmíněné v Béowulfovi

        Tento anglosaský epos se odehrává v dnešním Švédsku a Dánsku na počátku 6. století. Nabízí nám jedinečný pohled do vztahů, které v tomto období panovaly mezi kmeny a se předávaly po několik století ústní tradicí. Béowulf zmiňuje či naznačuje tři etapy válek, které postihují více než tři generace králů. Hlavními postavami gautsko-švédských válek jsou gautský hrdina a král Béowulf a jeho strýc král Hygelák, švédský král Ongenðéow a jeho syn Onela (viz obr. č. 2). Při citování veršů odkazujeme na český překlad Jana Čermáka.

První válka
    O tomto konfliktu hovoří verše 2460-2489 a 2921-2995. Hæðcyn, syn gautského krále Hréðela, omylem zastřelí svého bratra Herebealda. Král Hréðel je stižen zármutkem, odmítá se pomstít na vrahovi-synovi a umírá na loži žalem. Této situace využívají Ongenðéowovy synové Óhthere a Onela, porušují mír a poblíž dnes neznámého gautského vrcholu Hréosnabeorh vybojují s Gauty bitvu. Hæðcyn, který mezitím nastoupí na gautský trůn, vytáhne k odvetě za švédské útoky. Jeho tažení je tak úspěšné, že se zmocňuje švédské královny a Ongenðéowovy manželky. Později se ale vojenská výprava mění v pohromu. Hæðcyn je zabit a jeho armáda obklíčena v Havraním hvozdu. Na poslední chvíli přichází Hæðcynův mladší bratr Hygelák, osvobozuje obklíčené vojsko a nutí Švédy k ústupu. Švédská královna je zachráněna, přestože její zlaté šperky Gautové ukradli. Švédská armáda se stahuje ke strategicky výhodnějšímu opevněnému ležení v kopcích, kde staví štítovou hradbu.
    Vojska se střetávají v bitvě, která se zaměřuje především na Ongenðéowa. Nejprve s králem bojuje gautský hrdina Wulf, který zasadí Ongenðéowovi ránu do hlavy, ale král mu ránu oplácí a Wulf padá k zemi téměř mrtev. Tu přistupuje Eofor, Wulfův bratr, a mstí se tím, že roztíná královu přilbu. Tak Ongenðéow umírá. Wulf se po ošetření uzdraví a Eofor odnáší svému pánu Hygelákovi Ongenðéowu výzbroj, za což král bratrům odměnou dává zlato, pozemky a manželky.

Druhá válka
    O tomto konfliktu hovoří verše 2200-2208, 2378-2395 a 2611-2619. Králem Gautů se po Hygelákově smrti stává jeho syn Heardréd. Králem Švédů je v té době Onela, jehož vůli se protiví Óhtherovy synové a Onelovy synovci Éanmund a Éadgils. Bratři z obavy o svůj život odcházejí z království a nacházejí útočiště u Heardrédova dvora. Heardréd bratry přijímá a tím způsobuje, že se Onela vydává se svým vojskem proti Gautům. Během následné bitvy je Éanmund zabit Onelovým hrdinou Wéohstánem, který odnáší Onelovy synovcovu zbroj a poté jí získává darem. V boji umírá také samotný král Heardréd a na gautský trůn dosedá Béowulf. Po boji se Onela vydává zpět do svého království. Béowulf plánuje pomstít své příbuzné, a tak se stává spojencem vyhnanému Éadgilsovi, kterého zásobí muži a zbraněmi. Éadgils se vydává s vojskem s proti Onelovi a zabíjí ho.
    Další informaci o konfliktu mezi Éadgilsem a Onelou podávají staroislandské ságy, ve kterých je Éadgils pojmenován jako Adils a Onela jako Áli. V Sáze o Ynglinzích je řečeno, že „král Adils upadl do vleklých sporů s Álim, králem upplandským v Norsku [popravdě ve Švédsku]. Vybojovali spolu bitvu na zamrzlém jezeře Vænir [tj. dnešní Vänern]. Král Áli tam padl a Adils zvítězil.“ (Sturluson, 2003, str. 174). Zároveň je dodáno, že Adils v bitvě ukořistil Áliho koně Hrafna. V Jazyku básnickém (Skáldskaparmál) Adils obdobně ukořistí Álimu kancem ozdobenou helmu Hildisvín (Sturluson, 2003, str. 133). Podle Jazyka básnického Adils obdržel vojenskou pomoc od dánského krále Hrólfa Tyčky (Hrólfr kraki). Po této bitvě se Éadgils / Adils stává králem.


Náznak třetí války
    O tomto konfliktu hovoří verše 2999-3007. Válka je naznačena jako událost, která má nastat nedlouho po Béowulfově smrti. Během ní mají Švédové ozbrojení štíty přitáhnout do Gautlandu jakmile zjistí, že je Béowulf mrtev. Jan Čermák ve svém překladu píše: „Osud Geatů (...) po Béowulfově smrti zůstává nejasný. Někteří badatelé soudí, že tragický osud Geatů měl podobu genocidy, jiní se domnívají, že je Švédové asimilovali způsobem, který se obešel bez výraznějšího násilí.“ (Béowulf, 2003, str. 270). Záměrně volená slovní zásoba veršů, které mluví o „protivenství a nenávisti lítých Švédů“, jasně naznačuje, že historické události, které autor Béowulfa těmito verši zhodnocuje, neměly nenásilný charakter. Obecně můžeme první dvě války shrnout konstatováním, že na obou stranách probíhají krvavé boje se střídavým vítězstvím. Třetí válka však znamenala zvrat, který zapříčinil podřízené postavení Gautů.
    Je velmi obtížné říci, do jakého časového období bychom mohli tři války zmíněné v Béowulfovi zařadit. Jediným vodítkem nám může být zpráva Řehoře z Toursu, který ve své Kronice Franků (Historia Francorum) zaznamenal dánský vpád do Galie, vedený králem Chlochilaichem (Řehoř z Toursu, 2006, str. 108). Tento Chlochilaich byl identifikován jako Hygelák, Béowulfův strýc. Hygelák na tomto tažení padl okolo roku 521 n.l. (Béowulf, 2003, str. 121). To naznačuje, že se první dvě války odehrály v první polovině 6. století. Můžeme z toho teoreticky usuzovat, že se na počátku doby vendelské začala převaha Sveů zvětšovat. Bylo však také naznačeno, že existuje velká pravděpodobnost, že Sveové svrhli království Gautů jedno či dvě desetiletí před polovinou 6. století, třebaže stanovit období, kdy Sveové opravdu získali převahu nad svými jižními spojenci Gauty, je extrémně složité, protože se mohlo se pohybovat v rozmezí let 550 - 1000 (Farrell, 1970-73, str. 258).
Rodokmeny dánských a švédských králů.
Obr. č. 2: Rodokmen Gautů a Sveů dle Béowulf, 2003, str. 329.  


Následné konflikty a jejich dozvuky

    O bojích, které se odehrávaly v samotné době vendelské, se dozvídáme hlavně ze Ságy o Ynglinzích, konkrétně z kapitol 34 - 41. Podle ní švédský král Ingjald Proradný (Ingjaldr hinn illráði), který mohl žít v 7. století (Gillinstam, 1973-75, str. 20), pozve k hostině vůdce šesti zemí včetně svého tchána Algauta, který panoval v západním Gautlandu (dnešní Västergötland). Při této příležitostí se Ingjald zapřísahá, že rozšíří švédskou zemi do všech světových stran, což záhy naplňuje tím, že v síni své hosty upaluje. Tak se stane panovníkem Sveů i západních Gautů, zatímco východní Gautové (v dnešním Östergötlandu) dokážou jeho moci vzdorovat. Ingjaldova tyranie a nepřátelská politika je pro porobené kmeny však natolik nesnesitelná, že se rozhodnou vzbouřit. Do čela nepřátelské armády se staví Ívar Výborný (Ívarr inn víðfaðmi), syn téhož Gudrǫda, za něhož Ingjald provdal svojí dceru, která způsobila jeho smrt. Ívar je tedy motivován pomstou za otce a přijíždí k Ingjaldovu sídlu, ve kterém zastihuje panovníka Sveů nepřipraveného. Ingjald nechce upadnout do zajetí nepřátel, a tak se dobrovolně opije a upálí v síni. A stojí za zmínku, že právě Ingjald byl posledním králem z rodu Ynglingů, který vládl v Uppsale. Panovníkem se nato stává Ívar, který „si podrobil celou švédskou říši“ (Sturluson, 2003, str. 184). Touto strohou větou Snorri konstatuje mírový stav, který mezi kmeny nastal za vlády Ívara Výbojného.
    Po Ívarově smrti se dánsko-švédské říše ujal jeho syn Harald Bojový zub (Haraldr hilditǫnn). Dílo Zlomek o dávných králích v 6. kapitole říká, že když byl Harald starý, „ustanovil králem nad Uppsalou svého příbuzného [Sigurða] Hringa  a svěřil mu vládu nad celým Švédskem [tj. centrálním krajem Svíþjóð] a západním Gautlandem [tj. dnešním Västergötlandem], zatímco si sám ponechal vládu nad celým Dánskem a východním Gautlandem [tj. dnešním Östergötland]“ (Borovsky, 2000). Králové Harald a Sigurðr Prsten (Sigurðr hringr) se následně střetli v bitvě u Brávellů ve východním Gautlandu. Tato bitva „náleží mezi největší bitvy zmiňované v hrdinských pověstech. (...) [P]odle legend se jí účastnilo několik set tisíc bojovníků ze všech okolních národů, mezi nimi celá řada slavných hrdinů (...).“ (Sága o Hervaře, 2008, 166 s.). Mohla se odehrát kolem roku 750, ačkoli její historicita je často zpochybňována až vyvracována (Ohlmarks, 1994, str. 44). Třebaže bitva u Brávellů je pouze legendární, může odrážet historickou skutečnost. V této bitvě Sigurðr vyhrál a stal se králem Švédska a Dánska.
    Faktem je, že po tomto švédském vítězství slýcháme o Gautech podstatně méně, a můžeme proto mluvit o konsolidaci, či spíše anexi gautských držav k vítěznému středošvédskému mocenskému centru. Je také možné, že gautské země a obyvatelstvo byly v určitém závislostním vztahu ke švédským panovníkům a byla jim ponechána samostatnost. Kolem roku 900 totiž slýcháme o bojích, které proběhly mezi Gauty a králem Haraldem Krásnovlasým, který si přivlastnil jejich území (Farrell, 1970-73, str. 258). Závěrem tohoto článku chceme zmínit, že nejintenzivnější konflikty, které jsme schopni z literárních pramenů zaregistrovat, se odehrávaly zhruba od roku 500 do roku 750, kdy byla konsolidace prakticky zakončena.


Zdroje

Béowulf. Přeložil Jan Čermák. Praha: Torst, 2003, 343 s.

BOROVSKY, Zoe. Sögubrot af nokkrum fornkonungum í Dana ok Svía veldi. Snerpa [online]. 2000 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.snerpa.is/net/forn/sogubrot.htm.

BRINK, Stefan. People and land in Early Scandinavia. In: GARIPZANOV, I. H. et al. Franks, Northmen, and Slavs : Identities and State Formation in Early Medieval Europe. Turnhout: Brepols Publishers, 2008, str. 87-112.

FARRELL, R. T. Beowulf, Swedes, and Geats. In: Saga-Book of the Viking Society, 18, 1970-73, str. 220-296.

GILLINGSTAM, Hans. Heslo Ingjald Illråde. In: Svenskt Biografiskt Lexikon, Volume 20. Stockholm: Bonniers, 1973–75, str. 20. Dostupné z: http://www.nad.riksarkivet.se/sbl/Presentation.aspx?id=11964.

Jordanes. Gótské dějiny / Římské dějiny. Přel. Stanislav Doležal. Praha: Argo, 2012, 332 s.

OHLMARKS, ÅKE. Fornnordiskt lexikon. Stockholm: Tiden, 1994, 414 s.

Řehoř z Toursu. O boji králů a údělu spravedlivých: Kronika Franků: dějiny v deseti knihách. Praha : Argo, 2006, 516 s.

Sága o Hervaře. Přel. Jan Kozák jr; Herrmann & synové, Praha, 2008, 181 s.

STURLUSON, Snorri. Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková. In. STURLUSON, Snorri. Edda a Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková, Odeon, Praha, 1988. Znovuvydáno: Argo, Praha, 2003, str. 145-191.

STURLUSON, Snorri. Jazyk básnický. In: STURLUSON, Snorri. Edda a Sága o Ynglinzích. Přel. Helena Kadečková, Argo, Praha, 2003, str. 102-144.